S.p.r. - Doorelina obava - Kapitola 8. (první část)

24. prosince 2008 v 16:48 | -Kapitoly

KAPITOLA 8. - ERB SMUTKU

Vše se komplikuje, vše se zdá už být jako skládačka, která však po logickém zamyšlení do sebe pasuje. Doorel možná právě teď hrozí velké nebezpečí od Sakyo a Kurama jí běží na pomoc, Candy ale však zůstala u trosek Kuramovy školy, kdo jí sleduje celou tu dobu?

"Vím, že jsi tu, vylez, ať vím, kdo jsi a proč mě sleduješ…" rozhlížela se Candy zamračeně po korunách stromů a křoviscích.

Pak ale zacítila, že někdo stojí za ní, rychle se otočila se švihnutím ruky, aby, když tak, srazila nepřítele. Její útok byl však zastaven rukou s černým rukávem.

"Hiei???" uskočila překvapením Candy dozadu a pocítila, jak nechtěně zčervenala, "C-co ty tady? P-proč mě pořád s-sleduješ…?" už začínala i koktat.

Hiei ale neodpověděl a jen odklopil své rudé oči do strany. Když se Candy zeptala, co se mu děje, na chvíli na ní pohlédl, ale jen se slovy, že jí do toho nic není.

"Odpověz mi, proč mě sleduješ a nehraj si na drsňáka tím, že se na mě budeš dívat tímhle vražedným pohledem a odsekávat!" naštvala se Candy, Hieiho přístup k ostatním dokáže rozčílit téměř každého.

Hiei zbystří, když na něj Candy tak vyjekne. Udiveně jí sledoval, pak jen krátce řekl, že ho upoutala ta zřícenina a co u ní ona s Kuramou pohledávali.

"Do toho ti nic není, co jsme tu hledali." úmyslně mu Candy oplatila jeho chování a Hiei se na ní jen překvapeně podíval.

Candy pak mlčky odklopila oči, cítila, jak se opět začíná nechtěně červenat. Hieiimu na Candy strnuly oči, čehož Candy využívá, aby odpoutala pozornost od svého červenání:

"Proč na mě tak zíráš?"

Hiei se zaskočí a okamžitě odklopí zrak on. Tak si takto vyměnili vzájemné odklánění zraků od sebe a Candy si myslela, že jí šálí zrak, když spatřila nepatrně zčervenalé Hieiovi tváře. Vnucovala si myšlenku, že se jí to asi jenom zdá, přece by se Hiei kvůli ní nečervenal!

"Musím za Kuramou, něco mu dlužím… tipuju, že ty opět zmizíš v korunách stromů…" zamumlala Candy trochu nevrle, protože tušila, že Hiei se určitě nebude účastnit něčeho, co není jeho věc.

Taky přesně to právě Hiei pronesl a hned zmizel v korunách stromů. Candy se jen zadívala na místo, kde Hiei zmizel s myšlenkou, že i tak určitě lhal v tom, proč ji sledoval…a nejen dnes… Teď však není čas na přemýšlení nad méně cennými věcmi, Candy se otočila a pospíchala za Kuramou. Nestačila uběhnout ani pět metrů a pocit, že jí někdo sleduje byl opět na místě. Candy se v běhu jen pousmála, protože už věděla, kdo to je a jen, jako by o tom nevěděla, pospíchala dál.

Doorel mezitím už od Yusukeho z domu odcházela. Yusuke jí doprovodil před dům, kde se s ní rozloučil přátelským obětím a slovy, ať se netrápí, protože Doorel je vyjímečné děvče, kterému se osud vždy vydaří. Doorel se na Yusukeho jen trochu koutkem pousmála, aby nevypadala tak utrápeně a pomalu se rozešla domů. V mysli jí však Yusuke moc sebevědomí nezvedl, Doorel si vždy uměla tvrdohlavě stát za svým. V tomto případě stále věřila, že si jí Kurama nezaslouží a že mu ničí život jen svou přítomností.Ani netušila, že je někým také sledována…někým, kdo ve vteřince může změnit Doorel život v katastrofu… Ve stromech se pomalinku plížila čísi silueta, jejíž pekelně rudá očka stále vražedně sledovala Doorel. Doorel pomalinku procházela po cestě pod korunama stromů, dokud neprošla až pod strom, ve kterém se osoba skrývala. Ta se už, s lesknoucími se drápy ve stínu koruny, připravovala každou chvilinku seskočit a Doorel ukončit život.

"Doorel!!!!!!" najednou se ozval velice známí hlas.

Doorel se zastavila přesně pod stromem, kde neměla a pohlédla na Kuramu běžícího proti ní. Z jeho pohledu byl vidět velký strach, který v jeho očích ještě nikdy nezahlédla. Kurama v okolí hned zacítil temnou sílu a tušil, že se chystá odněkud zaútočit.

"K-Kuramo…? Co tu chceš?" Doorel neustále překvapeně sledovala přibíhajícího Kuramu.

Kurama však neodpověděl a kousek od Doorel se odrazil od země a skočil proti ní. Ta nestačila ani zareagovat a Kurama společně s ní dopadli na chodník kousek od místa, kde Doorel předtím stála. Vše se stalo ve vteřince a sotva Kurama Doorel odrazil z místa pryč, do země se zabořili obrovské drápy, které tak kolem rozvířili spoustu prachu a kousky kamenů z chodníku. Kurama ležel na Doorel a vlastním tělem jí kryl od odlétávajících odlomků a kouře. Když vše ustalo, Kurama se rychle zdvihl a podal Doorel ruku, aby jí také pomohl vstát. Doorel se postavila, ale ke Kuramovi se moc nepřibližovala, oba se šokovaně ohlédly, co to zaútočilo.

"Sakyo…" chladně se Kurama zadíval do ustávajícího kouře, kde se již její silueta dala rozeznat.

Doorel jen rozklepaně stála opodál a hra, kterou u Yusukeho hrála bylo jediný, co si mačkala v ruce, aby se uklidňovala a nezazmatkovala. Kouř se rozvířil a před Kuramou a Doorel stála Sakyo, proměněná do své pravé démonské podoby kočičí šelmy. Bylo jen štěstí, že touto uličkou téměř nikdo nechodí, jinak by způsobili opravdu velkou paniku. Kurama si stoupne před Doorel, aby ji kryl a nebyla na ráně Sakyo.

"Ale, ale, ale…" jen se Sakyo zle na místě ušklíbne, "Vidět vás dva znovu takhle u sebe je tak…NECHUTNÉ!!!" zamračí se s následným útokem drápů přímo proti Kuramovi.

Kurama znovu popadl Doorel kolem pasu a odskočil s ní dál. Bez toho, aniž by spatřil zrak ze Sakyo, která se chystala k dalšímu útoku, navelil Doorel, aby se skryla za rohem domu. Doorel rozklepaně kývla a zacouvala za roh, Kurama přikráčel blíž k Sakyo a stále jí hleděl vražedně zpříma do očí. Sakyo zaujala útočnou pózu, zatímco Kuramovi stačil chladný pohled.

"Řekni mi, proč tak lpíš po zničení Doorel a získání mého srdce…" Kuramovýho temného hlasu se zalekla i Doorel.

"Doorel je jediná překážka k získání si tvého srdce a tebe chci jen pro sebe, jsi perfektní!" zdůraznila poslední slůvka Sakyo se skombinováním zlého a zamilovaného pohledu.

"Zamysli se… opravdu si myslíš, že když Doorel zabiješ, že si před tebe kleknu a budu žádat o ruku?" prskl Kurama.

Sakyo se zamyslela a pak jen úsměvně dodala:

"Jistěže ano."

Kurama ji probodl zlostným pohledem a rukou si sáhl za vlasy. Sakyo jen s úsměvem pozdvihla obočí. Tušila, že Kuramu vyprovokovala k boji a konečně si ozkouší, jakou vládu až nad rostlinama má. Kurama z vlasů vytáhl rudou růži, jež je jeho nejpoužívanější zbraní, Sakyo jen pozdvihla jedno obočí a čekala, co chce dělat dál.

"Jak se o mě šíří, jsem milosrdný, klidný typ. Ale i takové lidi se nemusí vyplatit je naštvat…" řekl Kurama přičemž přičichl k růži.

"To já dobře vím. Démonní snoubenka přeci musí znát i schopnosti svého snoubence, ne?" ušklíbla se zle Sakyo, zatímco pomalými krůčky přecházela ze strany na stranu.

"To by stačilo!" vykřikl Kurama a švihl růží do strany, "Růžový bič!!!" z Kuramovi růže se náhle utvořil dlouhý rostlinný bič hustě obrostlý ostrými trny.

"A co dále hodláš dělat?" jen znuděně Sakyo zívla.

"Řekl bych to takto: lezeš mi krkem!"

"Snaž se jak chceš, ale já si tě získám. Po dobrém, nebo po zlém."

"Ani po zlém. Nechci nikoho kromě té, kterou miluju z vlastní vůle a nebojím se to přiznat!" už opravdu v sobě Kurama zlost neudržel a rozběhl se proti Sakyo.

Kurama stále Doorel miloval a i kdyby se Doorel sebe víc snažila, aby na ni přestal myslet, stále by jí byl věrnej, za cokoliv…cokoliv by podstoupil, ale stále by ho nikdo nedonutil říct, že se jí vzdává. Kousek od Sakyo proti ní Kurama švihl bičem. Když ale zaregistroval že Sakyo neuhne, pochopil že je něco špatně. Bič přesekl Sakyo doslova na dvě poloviny a Kurama udiveně zastavil na místě. Sakyiny zbytky těla se však proměnily v chuchvalce tvořené různými šlahouny a listy rostlin. Kurama se rychle otočil za Doorel, skrytou za domem, jestli je v pořádku. Naštěstí Doorel se stále v bezpečí za domem krčila a s obavama Kuramu sledovala. V hlavě se ji mísily nepochopitelné myšlenky. Rozhodně teď však nemyslela na to, jak se držet stranou od Kuramy, ale spíše jak mu nejlépe pomoct. Proklínala sama sebe, že je jen obyčejný člověk bez schopností, které by mohly alespoň trochu pomoci. A nejvíce také litovala toho, že Kuramu a ostatní kdy vůbec potkala, protože si myslela, že by pak nikdo neměl tyto problémy.

Candy ještě stále nedoběhla Kuramovi na pomoc a ke všemu byla právě zastavena Kuwabarou, který se podobně jako Yusuke raději ulil ze školy a potuloval se Tokiem. Ze Candyiného ustaraného pohledu Kuwabara (kupodivu) poznal, že se zřejmě něco děje.Když se zeptal, o co jde, Candy přemýšlela, jestli má cenu mu říkat něco, do čeho mu tak trochu nic není, nebo plýtvat časem na vysvětlování, které Kuwabara stejně nepochopí.

"Do toho ti nic není, měj se." chtěla se znovu rozběhnout, ale Kuwabara ji chytil za rameno a chtěl mermomocí vědět, co se skrývá za Candyným vyplašeným pohledem.

Candy vzdychla:

"Fajn, Doorel se rozešla s Kuramou a to byla nejlepší příležitost pro Sakyo, aby si Kuramu získala. I tak jí ale došlo, že Doorel je překážkou a chce jí zabít. Kurama Doorel běžel na pomoc a já jim na pomoc běžim taky!"

Kuwabara jen tupě na Candy koukal, jako by nechápal…nebo to byl jeho obvyklý výraz? Candy věděla, že to nepochopí a nechtěla se tím zdržovat, znovu chtěla vyběhnout.

"Počkej!" však Kuwabara vykřikl a Candy se na něj udiveně ohlédla, "Sice jsem netušil, že taková Sakyo je, ale taky nedovolím aby ubližovala mým kamarádům, jdu s tebou!"

Candy netušila, kde se v Kuwabarovi vzala taková slova, protože když z něj něco vyšlo, tak jen hlouposti…a smrad. Mávla rukou, ať tedy běží za ní.

Kuramovi mezitím bušilo srdce hrůzou, že Doorel teď nedokáže ochránit před krvelačnou Sakyo. Věřil si, věřil, že má dost Duchovní síly, aby Sakyo přemohl, ale někde opravdu hluboko v jeho duši tušil něco zlého. Věděl, že Sakyo používá jako zbraň stejný živel, jako on sám, ale také věděl, že Sakyo používá rostliny, které Kurama téměř nezná. A když už o těch rostlinách něco věděl, tak opravdu jen pár věcí. Toho se také obával nejvíce, že bude přelstěn vlastním živlem. Však už nešlo couvnout, je jasné, že buď bude muset zabít Sakyo, nebo ona zabije Doorel, a to Kurama za žádnou cenu nechtěl dopustit! Celou situaci ještě zhoršil náhlý liják s hromy, doprovázen černými mračny, který proměnila den v noc.

"Chápu tvou taktiku, skrýváš se a čekáš na šanci, kdy budeš moci ublížit Doorel… To máš takový strach se mi postavit, Sakyo?!" křičel Kurama rozezleně do okolí, když se Sakyo nikde neobjevovala.

"Spíš mám strach, abych neublížila tobě." ozvalo se za jeho zády nečekaně.

Kurama se reflexně otočil a hned schytal ránu do tváře, která ho odmrštila až na silnici.

"Kuramo!!!" křikla nešťastně Doorel, když to viděla a naštvaně se bez váhání rozběhla proti Sakyo, "Kuramovi ubližovat nebudeš!!!" napřáhla se pěstí.

Sakyo se, se zlým úsměvem, otočila na Doorel a její pěst jí jednoduše a bez námahy zastavila svou dlaní. Pěst jí zmáčkla tak, že se Doorel bolestí podlomila kolena.

V tu dobu se konečně Kurama, ležící na silnici, vzpamatovával. A zrovna nejvyšší čas, protože se k němu rychle blížilo auto. Řidič, kvůli smršti lijáku a tmě zřejmě moc na silnici neviděl a tak se rychle blížil dál. Kurama neměl šanci se ani znovu zorientovat, auto stačil jen zaslechnout, neměl čas se ohlížet. Naštěstí tak-tak stačil uskočit dozadu na chodník. Auto zmizelo v dešti a Kurama spatřil, skrze své promoklé prameny rudých vlasů, na protějším chodníku Sakyo, drtící Doorel ruku a to v něm vyvolalo opravdovou zuřivost. S křikem se rozběhl přes silnici za Sakyo. Hněv na Sakyo zároveň se strachem o Doorel se v Kuramovi dmýchal tak, že se mu Duchovní síla z nenadání začala prudce zvyšovat. Než stačil silnici, na které ke štěstí už žádné auto nejelo, přeběhnout, byl proměněn do své pravé podoby, do liščího démona jménem Yo-Ko Kurama. Jedním skokem se ocitl až u Sakyo a než se Sakyo ohlédla, rána do tváře jí od Doorel odmrštila až na zeď domu.

"K-Ku-Kuramo…?" vykoktala vyděšeně Doorel, sedící na zemi, když před sebou spatřila démona s liščíma ušima a huňatým ohonem v bílém obleku s dlouhými stříbrnými vlasy a zamračenými zlatými očky.

"V pořádku?" temně na ní pohlédl Yo-Ko.

Doorel jen vylekaně kývla a v sedě se od něj ze strachu odsunula trochu dál. Vtom však Yo-Ko stačil rychle zareagovat, s odrazem Doorel popadl kolem pasu a jedním skokem těsně uhnul Sakyinému úderu pěstí. S Doorel dopadl opodál k silnici se zaparkovanými auty.