Clifirina hvězdice vyřešena a naše skupinka skončila na dlouhých schodech, které vedou, doufejme, k poslednímu úkolu a to v každé ze tří místností najít jeden šperk. Všem se to jeví jednoduše a nenamáhavě, doufejme, že se to tak bude jevit i nadále…

Na Sakyo toto místo traumaticky působí, její sebevědomí klesá a je celá na dně. Cestou už několikrát celý úkol chtěla vzdát, ale všichni jí vysvětlili, že to na ní doléhá to podivné okolí a že se odtud brzy dostanou pryč.

"Sakyo je na tom opravdu zle…asi bychom se měli vrátit…" zašeptala Candy ostatním a pokukovala dozadu, kde se jaký kus za nima pomalu táhla Sakyo.

"Blázníš? Když jsem už ušli takový kus?!" protestoval Yusuke.

"Podívejte! Támhle je světlo!!!" najednou radostně vyjekl Kuwabara a ukazoval vzhůru na schody, které se tam ztrácely v modrém světle.

"Světlo…?" zamumlala sklesle Sakyo, než jí došlo, co to Kuwabara vlastně zakřičel, "SVĚTLO???!!!" konečně si Sakyo uvědomila a zdvihla šťastně hlavu.

Všichni chtěli dál vykročit, ale to je už Sakyo bleskově předběhla a mířila šťastně k velkým ledovým vratům, skrze které světlo zářilo.

"Moment!" stihl jí opět Yusuke chytit za límec a zadržet.

"Zase past?" zahuhňala nabručeně Sakyo, nechajíc se táhnout zpět po schodech za ostatními.

"Nikdo neví, je lepší to bezpečně zjistit." odpověděl Yusuke.

"Ale jak?"

"Chce to návnadu…" zamysleli se všichni a očima nenápadně přejeli na Kuwabaru.

Kuwabarovi chvilku trvalo, než zjistil, nad čím asi tak přemýšlejí.

"N-NE, NO TO TEDA NE!!!" ucouvl hned, jak zjistil, že tou návnadou myslej jeho.

Nakonec to skončilo tak, že všichni stáli níže na schodech a Kuwabara se plazil podél ledové stěny, do kterých byly dveře zasazeny. Když byl u dveří, silou do nich kopl a dveře se rozletěli do stran až se stěny otřásli.

"Hlasitějc by to nešlo, co?!" byl naštvanej Yusuke.

"Je tam někdo, nějaká zrůda, démon?" zeptala se polotichým hlasem Candy.

Kuwabara se podél stěny připlazil k rámu dveří a opatrně vkoukl do místnosti. Na to hned zakopl o ledový práh a vpadl do místnosti a dopadl obličejem na zem.

"Jsi nenápadnej jako bagr v koupelně." ťukala si ukazováčkem na hlavu Candy.

"No co, tak jestli by tam byl nějaký démon, tak bychom to stejně nevěděli, protože by utekl, jakmile by Kuwabaru spatřil." dodal s malým úšklebkem Hiei.

"Dejte mi už, sakra, pokoj!!!" vyskočil ze země Kuwabara.

Teď se už do místnosti rozešli i ostatní. Vzápětí zjistili, že to nebude tak lehký najít šperk, protože nejen místnost byla z ledu, byl to i nábytek, a že ho tu bylo požehnaně.

"To je nějaký ledový pokoj? Jak tu asi máme ten zatracenej šperk najít?!" dupl naštvaně nohou Kuwabara.

"Mám jednoduchý nápad, nemohl by ty šperky najít Hiei svým třetím okem?" podíval se Yusuke na Hieiho.

"Máte smůlu, je tu blokovaná energie, šperky nenajdu." radoval se Hiei, že zas nemusí plýtvat silou.

"Tak to vezmeme ručně." vpustila se do věci Sakyo, které se nálada výrazně zlepšila od doby, co odešla od těch příšerných schodů.

Jako první se vrhla k jedné ledové skříni, otevřela ji a začala se v ní prohrabovat. Candy jen pokrčila rameny, přistoupila k malému stolku se šuplíky a začala také hledat. Yusuke a Kuwabara se vrhli k dalším zásuvkám a začali hledat. Jediný Hiei stál uprostřed pokoje a nevypadalo to, že by se chtěl jakkoliv hledání účastnit, jen se rozhlížel kolem.

"Budeme tě muset přemlouvat u každýho úkolu, abys pomohl?!" naštvaně se na Hieiho Sakyo podívala.

Hiei jí zlý pohled jen oplatil a dál se po pokoji v klidu rozhlížel. Po chvilce ale řekl:

"Tenhle poslední úkol se mi nelíbí… Něco tu nehraje…"

Všichni se na něj udiveně podívali a Hiei řekl, že je po každém úkolu znovu navštívila Sagoa, ale tentokrát, co prošli bludištěm, se neobjevila. Ostatní se na sebe zaraženě podívali a uvědomili si, že je to pravda.

"Třeba ten předešlí úkol na tenhle úkol navazoval tolik, že nám nemusela nic už říkat, ne?" napadlo Yusukeho.

"Taky to tak může být, ale spíš bych souhlasila s Hieiim." řekla názor Candy a Sakyo s ní souhlasila.

Kuwabara se tipování raději zdržel a dál hledal šperk a Yusuke tak zůstal se svým názorem sám, proč tedy odporovat, když názor Hieiho byl v převaze.

"Je to až moc podezřelý. Samé sbírání nějakých hloupých korálků a bůhví čeho všeho ještě. Stejně myslím, že nás Sagoa jen využívá k nalézání těhle maličkostí a pak nám je sebere pro svůj úspěch." dodal Hiei.

"Sagoa ale říkala, že se těhle věcí nemůže dotknout, jakožto čarodějnice." poznamenala Sakyo.

"Lhát umí každý." znovu odpovídá Hiei.

"Snad se nechcete hádat ještě vy. Nechte toho, už je to trpný! Jděte sakra hledat ten zatracenej šperk." ještě poklidně je okřikl Yusuke.

Všichni hledali asi dvě hodiny, bylo to vysilující stále se hnát do dalšího úkolu, ještě se ani nezastavili a ani nevěděli, zda-li je den či noc, protože skrze silné stěny ledu nebylo ani trochu vidět a místnosti s chodbami byly osvětlované jen nepatrnými svícemi. Čas stále ubíhal pomalu a hledání se zdálo být namáhavější a složitější.

"Asi…už to vzdávám…" ozvala se po další půlhodině hledání Sakyo a se sklopenou hlavou si sedla na kraj postele z ledu.

"Nesmíme to vzdát! Vstaň a pojď hledat." poručil Yusuke, protože už vycítil, že má hlavně Sakyo všeho dost a celý tým se rozpadá.

"Nemá to cenu! Všechno je to hloupost, to snad nevidíš?!" rozkřičela se, se slzama v očích Sakyo, "I Hiei už řekl, že nás Sagoa jen používá pro špinavou práci a pak shrábne získané věci!"

"A v tom jí musíme zabránit…" podíval se na ní vážně Yusuke.

Teď už nic nebyla zábava, teď už každou chvílí mohou Kuramu a Doorel zachránit a je třeba brát úkol vážně, pravdivě a s vírou v jejich záchranu. Yusuke věděl, že bude těžké Sagou přemoci, proto ale musí zůstat pohromadě a jejich tým se nesmí rozpadnout. Kdyby bylo jen o jednoho člena méně, přišli by o hromadu schopností, vědomostí a triků, byla třeba i toho nejslabšího v týmu, byla třeba stát při sobě a společně překonat všechny překážky a trable! Vše toto bylo teď možno vyčíst z Yusukeho očí a když se na něj Sakyo podívala, vše pochopila a chtěla jít dál hledat šperk. I jediný pohled, ze kterého jde mnohé přečíst, dokáže zachránit situaci… a možná i přinést štěstí či náhodu, protože sotva si Sakyo klekla na koberec, že prohledá truhlu na zemi, zacítila mírnou bolest pod kolenem. Rychle všechny přivolala a když se u ní shromáždili, vysunula na ruce jeden ze svých kočičích drápů a opatrně rozřízla zamrazený koberec. Škvírou v koberci protáhla ruku a vytáhla zpět zářivou, růžovou kuličku.

"To je ten šperk!!!!!" byla úplně radostí bez sebe Sakyo, až začala štěstím mávat okolo sebe rukama a všichni museli odstoupit, jinak by je facka neminula.

"Nádhernej šperk…" jen tajila dech Candy.

"A že nás to nenapadlo, tak typická skrýš pod kobercem." přiznal Kuwabara.

"Hlavně ten šperk nesmíme ztratit, u koho bude?" ptá se Yusuke.

"Já, já!!! Já ho vezmu!!!" hlásila se nadšeně Candy.

"Neztratíš ho?" ujišťoval se nejdřív Yusuke.

Candy se na něj podívala spíše takovým nepřítomným pohledem a po chvilce si hledění hloupě do očí odpověděla:

"A jak to mám vědět? Nejsem věštkyně." usmála se tupě a Yusuke se jen ironicky pousmál.

Yusuke se od Candy odvrátil a přejížděl očima po ostatních, kdo by byl nejspolehlivější. Kuwabara byl rovnou vyřazen, tomu se radši nic nesvěřuje do rukou. Hiei, ten by dokázal cokoliv zničit i sám od svého rozhodnutí, nebo vyprovokováním někoho jinýho. Sakyo, ztřeštěná ještě víc, než Kuwabara. Ta se ničeho nedotkne, stačí jen, když projde okolo a věci už slétávají na zem. Yusuke sám už nesl Clifirinu hvězdici, takže zbývala pouze hlásející se Candy. Yusuke jí ne zrovna radostně podal malý šperk a Candy ho málem upustila už při přebírání do rukou, naštěstí šperk jaksi stačila ještě zachytit než dopadl na zem. Yusuke radši odvrátil oči, aby neviděl, jak ho každou chvílí může znovu Candy upustit.

"Bezva, všechno jde, když se chce a proto vzhůru do další místnosti!" vydal s úsměvem povel Yusuke a všichni s rozražením dveří vykročili dál.

Šly opět po schodech, na kterých se Sakyo minule málem vzdala, tentokrát se už ale nebála. Pochopila, že nemá cenu se předem vzdávat, když se vše může otočit i v poslední vteřince.