Yusuke, Kuwabara, Hiei, Candy a Sakyo jsou čím dál tím víc nervózní. Konečně mají poslední šperk a vydávají se po temném schodišti neznámou cestou, neznámým směrem, ale za známým cílem! Toto byl poslední úkol, který již mají za sebou, Sagoa se jim dlouho nezjevila a to bylo pro všechny znamení, že už mají vše za sebou a ona je nyní očekává na dalším místě, na místě, které se možná stane posledním bojištěm. Každý ví, že to bude nebezpečné, ale přeci kvůli strachu neutečou. Překážky jsou nebezpečné jen tehdy, když si to člověk sám připustí, nebo snadnější je se se strachem smířit a brát ho jako obyčejnou vlastnost všech tvorů světa. Tak či onak, cesta se zdá být jednodušší, protože je každý nedočkavý cíle a množství myšlenek je zaneprázdňuje natolik, že se čas zdá být rychleji pryč než bylo obvyklé.

Všichni kráčejí zamlkle po schodech, každý nad něčím přemýšlí. Candy přemýšlí nad tím, jak jí Sakyo ukázala fotku Kuramy. Poprvé si myslela, že je to holka, ale teď si sama uvědomuje, že se jí Kurama asi také začíná až nebezpečně líbit. Sakyo přemýšlela nad podobnou věcí, bohužel přemýšlela, jak získat Kuramu pro sebe a Doorel zničit… V tom se Yusuke zastavil.

"Co se stalo?" diví se Sakyo.

"Východ…" řekl Yusuke hledící před sebe, kde se schody nořily do oslňujícího světla, "Jdem…" dodal a všichni vykročili ke světlu, které je začalo oslepovat.

Každý si zakryl rukou oči a stoupali schodama poslepu dál. První krok na rovině a ne dál do schodů… vyšli ven.

"Kde… kde to jsme?" třela si oči Candy, protože si už přivykla na neustálou tmu.

Všichni se rozhlédli. Všude kolem byla jen ledová plošina, vedoucí kamsi do nedohledna. Před všemi se ale vzpíraly další schody, tentokrát z křišťálového ledu. U schodů byl jakýsi stojánek tvaru velkého poháru. Sakyo se nad pohár zvědavě nahnula. V poháru byla voda, která začala Sakyo až omamovat. Zužily se jí zorničky, ve vodě zahlédla čísi tvář v masce připomínající orla. Najednou Sakyo zaslechla temný hlas, který jí do ucha šeptal jakési zaklínadlo. V Sakyině tváři se vyjevil nepředstavitelný strach, jako by měla každou chvílí zemřít. Když ji ostatní zahlédli, rychle ji popadli za ramena a odtrhli od poháru na zem.

"Sakyo, není ti nic?!" bála se o kamarádku Candy.

Sakyo se pomalu ze země posadila a držela se za bolavou hlavu:

"Jsem v pořádku… ale… co to bylo…?"

"Tys tam něco viděla?" ptá se Yusuke.

"Obličej s orlí maskou a…a temný hlas… Něco mi šeptal, nějaké zaklínadlo, nebo nevím…" měla obrovský strach Sakyo a v očích se jí objevovaly slzy.

"Na Sakyo to tu zas špatně působí… měli bychom jít dál, je tu něco zlého…" tušila Candy a pomohla Sakyo vstát.

Sakyo se celá třásla a nebylo to jen zimou. Yusuke jen opatrně nakoukl do poháru a v uších zaslechl ječící dívčí hlas, který ho úplně odrazil od poháru. Sakyo začala křičet a plakat, když viděla, jak je to tu nebezpečné. Yusuke se zdvihl ze země:

"Co je to sakra za pohár…?" klepal si dlaní na ucho, když málem z toho jekotu ohluchl.

"Co se stalo tobě…?" třásla se už i Candy.

"Křik dívky…"

"A…?"

"Myslím… že to byl hlas Doorel…"

"Proboha…" začínala se Candy bát.

"Bylo to, jako by jí někdo mučil… pomalu zabíjel…"

V tom se ozvalo tasení meče a nato ráz se pohár rozpadl. Hiei pohár mečem rozsekl, aby byl klid. Tohle byla jeho nejčastější reakce, co se mu nelíbí, to zničí.

"Jdeme dál." jen dodal, zasunul meč do pochvy a vykročil na schody.

Yusuke se raději vydal hned za Hieiim, Candy podpírala slabou Sakyo a šly také. Kuwabara se ještě naposled nedůvěřivě zadíval na rozpadlý pohár a pak odešel také.

Stoupaly dál po schodech, schody vedli do nebe, znovu do vzdáleného světla Okolo se ozývaly temné zvuky a celá naše skupinka byla ve střehu, aby je nic nepřekvapilo. Už to nevypadalo, že jsou v Ledovém zámku, schody vedli do nebe plného rudých, až krvavých mraků. Každým krokem stoupalo napětí a nejistota. Každýmu se strachem potily ruce. Každý krok byl jako krok na šibenici… jako krok ke smrti, která je už očekává… Strach…strach… nepředstavitelný strach, který je sužoval a pohlcoval, byl nepředstavitelný… Každou vteřinou blíže k cíli s obávanou hrozbou. Světlo, pohlcující schody, je blíž a blíž… Čím jsou blíže, zjišťují, že světlo vychází z obrovského, zářícího, kulatého tělesa, do kterého schody vedou. Schody se pomalu měnili z křišťálového ledu na led, prosáklý krví. Okolí také rudlo…

"Jsme tu…" zastavil se Yusuke a zamračen hleděl na obrovské zářící těleso, "Poslední místnost… Teď se vše rozhodne…" *

Všichni vážným pohledem hleděli na těleso a pak se rozhodným krokem vydali vstříc vyčkávající hrozbě…Už chybí jen pár schodů a ocitnou se přímo před tělesem… Pět schodů, čtyři schody, tři schody, dva schody… JEDEN… Strach vystoupal na nejvyšší hodnoty! Yusuke natáhl ruku proti tělesu, nedotkl se ho ani prstem a v tělesu se začaly pomalu rozevírat dveře. Škvírami po obvodu dveří se vyvalil hustý kouř, který všechny pohltil. Dveře se zcela rozevřeli a kouř se rozplynul. Všichni váhavě nakoukli dovnitř… Další temná místnost, po stranách byly jakési přístroje z nichž odlétávaly nazelenalé jiskry. Celá místnost vypadala jako nějaká základna, ale opuštěná, bez osvětlení a jako by ji zasáhla jakási katastrofa. Jediné, co tuto místnost osvětlovalo, byly právě jen ty jiskry. V hluboké tmě se blyštily staré rozpadlé stoly, lavice a křesla, která by pasovala do královské jídelny.

"C-co to je?" váhavě nakukovala do místnosti v kulatém tělese Sakyo.

"Taky bude Sagoa… a my ji jdeme právě teď porazit…!" hlesl Yusuke a vkročil do neznámého prostoru jako první.

Za ním se odvážně vydal Hiei, třetí šel Kuwabara a poslední šly Sakyo a Candy. Jediný Yusuke a Hiei se netřásli strachy, jako zbývající tři členové týmu. Boj je hold boj, na který by už měli být všichni přivyklí a ne se třást jako osika a při první příležitostí brát nohy na ramena. Když všichni vešli, dveře se opět za nimi zavřeli a všichni se ocitli v hluboké tmě. Mohli se spoléhat jen na své smysli, trochu světla poskytovaly jiskry, ale tolik světla, aby viděli celou místnost, zase ne. Všichni stáli těsně u sebe a navzájem si kryli záda.

"Něco se blíží…" rozeznal zkušeně Yusuke.

"Mami…" drkotala zuby Sakyo.

Kousek před všemi se náhle rozzářila louč.

"Vítejte." řekla Sagoa, která louč přidržovala.

Osvětlená pod loučí vypadala hrozivě a vražedně. Yusuke přistoupil blíž a beze strachu řekl:

"Všechny úkoly jsou splněny, vše, co jsme měli získat jsme získali."

"Výborně…" mluvila Sagoa takovým temným hrůzostrašným hlasem.

"Jestli to je všechno, chci, aby se zrušilo prokletí Kuramy a Doorel." řekl Yusuke rozhodným hlasem.

Sagoa se ale jen zle trochu zasmála. Yusuke se zamračil. Sagoa zlým pohledem přejela po každém z Yusukeho týmu a pak odpověděla:

"To bohužel nepůjde. Nemám žádnou moc je osvobodit."

"COŽE?! Tak proč tu tak blbě plníme ty tvý přihlouplý úkoly?!" ozval se Kuwabara.

"Protože všechny nalezené předměty ve spojení mohou vaše přátele osvobodit, ale aby jste se neunáhlili, nepůjde to tak snadno." probodla je Sagoa pohledem, "Všechny předměty, Duhovky, medailony i šperky musíte umístit do tlamy tamté sochy." ukázala za sebe na velkou sochu, zobrazující červeného draka.

(↑ moje malá soška ve sbírce xD)

Yusuke vykročil k soše, aniž by spustil podezřívavý zrak ze Sagoy. Sagoa se na něj jen zle usmívala a pozorovala ho, jak k soše míří. Ostatní stáli, připraveni k boji, na místě a nespouštěli zrak ze Sagoy také. Yusuke přistoupil k červenému drakovy a do tlamy mu vložil Clifirinu hvězdici s medailony, Duhovky a šperky. Drakovy se náhle rozzářily oči.

"Co to je?!" uskočil dozadu Yusuke.

"Blahopřeji, právě jsi zpustil celý můj plán." rozesmála se Sagoa.

"Cože?!" lekl se Yusuke.

"Já jsem se těchto předmětů nemohla dotknout jakožto čarodějnice, ale vy jste mi docela dobře posloužili k získání předmětů a umístění je do této sošky." smála se vražedně Sagoa, "Všechny vaše získané věci se v drakovy spojí a vytvoří hledaný lektvar a ten vy už nezískáte!" rozesmála se.

"Pleteš se!" křikl Yusuke a rozběhl se proti smějící se Sagoe.

Než ale Yusuke stačil jakkoliv zaútočit, Sagoa ho svrhla na zem paprskem ze své dlaně. Yusukemu pak nepomohl ani Úder síly, protože jeho útok Sagoa odrazila proti němu a Yusuke stačil tak-tak uskočit.

"Sakra, je moc rychlá." řekl si Yusuke v duchu a nepřestával se na Sagou výhružně dívat.

"Nemusím snad opakovat, že mě nepřemůžete." smála se Sagoa.

"Co když jo?!" věřil si Yusuke.

"I kdyby ano, můj pán, Tekuarin, vás zcela jistě pošle do hrobu sám." dodala Sagoa a ustoupila kousek pryč od temnoty za ní a ze stínu se vynořilo obrovské monstrum s orlí maskou na tváři.

"T-to je on!!!" křikla Sakyo, když uviděla podobu mezi tímto přízrakem a tím, co viděla v poháru.

Ten démon byl dvakrát větší než obyčejný člověk, působil opravdu hrozivě a na Sakyo to vše mělo ještě horší dopad po setkání se z očí do očí u poháru. Démon se zastavil u Sagoy a na prvního, na koho pohledl byla Sakyo. Sotva na ní otočil temné oči, Sakyo padla s křikem na kolena a zacpávala si uši, jako by slyšela nesnesitelný hluk nebo pískot, ostatní však nic takového neslyšeli. Candy se snažila Sakyo jakkoliv pomoct, ale Sakyo s sebou škubala na zemi a neustála křičela.

"Hele, nech ji!" křikl na démona Yusuke, když viděl, že jí očividně ubližuje.

Démon od Sakyo odklonil zrak na Yusukeho. Sakyo zvuky hnedka přestala slyšet, ale jakoby přišla o všechnu sílu, slabostí se nedokázala ani posadit. Sotva Yusukeho zasáhl pohled démona, začal příšerný zvuky slyšet také. Yusuke měl ale větší výdrž a i přes nesnesitelné zvuky stále stál a díval se zpříma démonovi do očí. Pomalu ale už slábl také, kolena se mu začala podlamovat, ale Yusuke se odhodlaně snažil stát a neucouvnout pohledem.

"Co blázníš?! Přestaň se mu dívat do těch očí!" křičel na něj Kuwabara.

Najednou ale zvuky ustaly, Yusuke se udivil.

"Máš výdrž, to se ti bude hodit." náhle se ozval tlumený hlas démona.

Yusuke se na něj jen zle pousmál. To bylo nejhorší přivítání, ale všichni stále ještě žijí. Konečně se dostali k cíli, ale teď jim v cestě stojí Sagoa a její pán Tekuarin. Tak blízko a přesto tak daleko ke svému cíli! Lektvar bude každou chvíli utvořen v červeném drakovy a pokud ten lektvar budou mít v rukou Sagoa a Tekuarin, budou moci vyvolat tak mocná monstra, která zničí celý svět! Jak je porazit? Jak je přelstít? Na to musejí Yusuke, Kuwabara, Hiei, Candy a Sakyo teprve přijít, ale musejí si pospíšit, jinak budou Kurama a Doorel nadále prokleti a hůře, bude s nimi zničen celí svět včetně těchto jejich pěti zachránců!!!