Doorel, smutně sedící v trávě, zaskočil další zpívající hlas, myslela, že je zde sama. Rychle se otočila, silně polkla, když zjistila, kdo jí zde vyhledal. Kurama pomalými krůčky přišel až k Doorel a opatrně si sedl vedle ní. Candy mezitím oba tajně pozorovala z korun stromů.

"Doorel, proč jsi to zpívala…" optal se Kurama se zrakem spíše upřeným do trávy namísto na Doorel.

"Nemohu si snad zpívat, co se mi zachce, nebo mi budeš v takovéto hlouposti poroučet…?" odsekla smutným hlasem Doorel, která hleděla týmž směrem na trávník.

"Jen jsem se ptal, nic jsem nenamítal a žádám jen odpověď na otázku."

"Hlavně se nepokoušej mluvit nijak inteligentně, nepomůže to… Zpívala jsem to proto, že myslím, že k tobě přestávám cítit to, co předtím…"

"Doorel, jak tomu mám rozumět…?" doufal Kurama, že opravdu Doorelina slova pochopil špatně.

"Nedělej hlupáka, prosím… Vím, že jsem ti akorát na obtíž, nemáš volnost… a zasloužíš si někoho jinýho… lepšího než jsem já, co ti akorát ničím život už jen svou přítomností…" při těchto slovech Doorel už nezadržela pláč.

"Doorel, co to povídáš?!" zhrozil se Kurama nad jejími slovy, "Kdo ti tohle nakukal?! SAKYO???!!!"

"Ne, říkám to sama od sebe…" zalhala Doorel, protože si už sama myslela, že Candy měla s těmito slovy pravdu, tak proč jí za 'pravdu' přitěžovat, "Promiň…" chtěla se Doorel zvednout a odejít.

"Ne, nikam nepůjdeš, dokud se nedozvím víc!" chytil jí Kurama za paži a stáhnul spět k sobě.

Doorel podezřele zasykla bolestí a Kurama jí rychle ruku pustil s otázkou, co se děje. Doorel na něj jen smutně, ale děsivě pohlédla. Kurama se podíval na svou dlaň, kterou jí chytil, byla od krve. Vyděšeně se podíval na rukáv Doorelina svetru, byl také úplně nasát krví. Kuramovi blesklo hlavou, že ty kapky krve, co viděl u Dooreliny chatrčky s tím nějak souvisí.

"Doorel, co sis provedla?!" se strachem jí chtěl odhrnout rukáv, což se mu i přes Doorelino bránění povedlo, "Proboha…" zděsil se, co uviděl.

Doorel měla nejen tuto, ale druhou ruku, jak Kurama hned zjistil, pořezanou! Byly tam trochu zaschlé rány ze včerejška a čerstvé, co si zjevně udělala po útěku od jeho školy.

"Doorel, co sis to provedla!" vypadalo, že je Kuramovi velice líto, co si Doorel provedla, protože se mu blyštili oči v slzách.

Doorel se vnitřně lámala, protože nikdy neviděla, že by Kuramu něco tak mrzelo, aby se mu v očích blyštily slzy. Najevo ale smutek z jeho beznaděje nedala znát.

"Tohle tě vůbec nemusí už zajímat, já tě už nemusím zajímat…"

"P-proč to říkáš…?!" pohlédl jí Kurama přímo do očí se sebezničujícím pohledem.

"Protože je konec, Kuramo…" pevně Doorel zavřela oči při těchto slovech, sklopila hlavu a z očí ji odkáplo pár blyštících se slz.

Kurama se už nezmohl ani na jediné slovíčko, jen sklopil hlavu. Na Doorelinu ruku v trávě v ten moment dopadly dvě Kuramovi slzy.

Doorel jen zabořila nehty do hlíny, jak se snažila, aby se její nelítostný pohled nezměnil ve zlomený a nezačala si vyčítat, co právě řekla.

"Doorel, já tě neopustím, protože tě miluju…!" křikl se sklopenou hlavou Kurama.

Doorel vstala z trávy a odpověděla:

"Teď se možná budeš snažit si mě opět získat nebo já nevím, co vše ještě, ale později mi ještě sám poděkuješ, že jsem tě od sebe odháněla, jako se nyní budu snažit. Odejdi prosím, nechci tě už nikdy vidět, snad ti to prozatím stačí říct po dobrém…"

"Mě od tebe neodtrhne nic, ani nikdo, rozumíš…?!" vstal i Kurama, do tváře mu však nebylo vidět přes prameny vlasů.

"Kuramo, upozorňuju tě, že se nyní budu snažit tě od sebe co nejdál dostat… Opakuji, aby sis to víc uvědomil, že jednou, až si najdeš někoho lepšího, mi budeš děkovat, že jsem tě odháněla…"

"To…to neříkej… Zraňuješ mé srdce…"

"Užívej si toho, že mě nemáš na krku a teď jdi…"

"Doorel, proč říkáš něco, čeho sama lituješ…"

"Protože je to pro tvé dobro, zatěžuju tě jen, a se mnou jsi pouze jak v kleci…"

"Strpěl bych třeba i v té kleci, hlavně, že bys byla u mne ty, nebo, že by to bylo pro tvou záchranu…"

"Nehraj romantika, snažíš se probudit mé city, ale já jednám podle toho, co je pro tebe nejlepší."

"Pro mě bylo nejlepší, když jsem byl s tebou, když jsem tě mohl stále vidět šťastnou… pro mě bylo nejlepší, když jsem tě poprvé políbil……"

Doorel poslední slova vhrkla slzy do očí, ruce se jí třásly a tak strašně moc by ho chtěla obejmout a na vše zapomenout, ale stále zvažovala, jestli by jí Kurama nyní odpustil a jestli Candyina slova byla pravdivá.

"Poprvé v životě jsem se zamiloval, poprvé v životě jsem políbil tu, co miluji a jak to končí…? Nesmyslem, co ti určitě upěl od někoho v hlavě… Poprvé mluvím před tebou tak otevřeně, proč bych také nemohl… když tě tak miluju…"

"Kuramo…" zašeptala si Doorel lítostivě, pak si ale znovu připomněla, co si od Candy už i sama nalhává, zamračila se, "Málem se ti povedlo mě zlomit, ale stále uvažuji na základě faktů, co znám a které po úvaze mohou být pravdivé, těch se bojím, že opravdu pravdou jsou, jen tu pravdu nepřiznáváš ty a to, že ti překážim a ničím život."

"Ano…ničíš mi život… ALE AŽ TEĎ TĚMITO SLOVY, DOOREL!" zhrubil hlas Kurama beznadějí.

Doorel se jen zadívala na jeho smutnou tvář a pronesla:

"Jednou mi poděkuješ…" otočila se a zmizela ve stínu lesa.

Kurama stál sám na paloučku a hleděl do míst, kde se mu Doorel ztratila z dohledu, padl na kolena a naštvaně praštil pěstmi do země. Se skloněnou hlavou začal křičet do okolí, proč to Doorel udělala.

"Slova roznesená do okolí jsou nic proti očnímu kontaktu s osobou a slovům k ní." náhle se ozvalo za jeho zády.

Kurama rychle vyskočil a otočil se. Před ním se ve vzduchu vznášela poloprůhledná světlovlasá dívka s milým neškodným úsměvem. Kurama byl však hned opatrný a zaujímal bojový postoj, přitom se zeptal, kdo je. Dívka se uklonila a představila se mu jako Azzy. Kurama se zeptal podrobněji, kdo je a co chce.

"Považuj mě třeba za Anděla soucitu." navrhla Azzy, protože by nebylo podle jejího tušení nejlepší říkat, že je Doorelinou polovinou duše.

"Nepotřebuju žádnej hloupej soucit." slovy se Kurama projevoval dosti naštvaně.

"Třeba ne, ale pomoc by jsi přivítal, netuším správně?" stále se Azzy mile usmívala.

Kurama polevil z bojového útoku, když zjistil, že je neškodná:

"Možná v mysli prosím o pomoc, ale dokážu si vše zajistit i sám."

"Pomoc ale ne. Proto jsem tu já."

"Říkám, že žádnou…"

"Lžeš." přerušila ho Azzy se zavřenýma očima a trochu zamračeným obočím.

Kurama se na ní udiveně podíval a zřejmě si v duchu myslel, jak to poznala.

"Snad mi odpustíš, když si občas přečtu tvé myšlenky."

"Nemám náladu na takové hlouposti, tak jsi jdi otravovat někoho, kdo o tyhle řečičky bude mít zájem."

Nato Azzy vytáhla z kapsy malou knížečku a s listováním začala číst:

"Kurama, aneb Shuichi Minamino. Liščí démon Yo-Ko, který se převtělil v Lidském světě do zatím nenarozeného dítěte, aby nastřádal ztracené síly. Milý, hodný, chápavý, rozumný, inteligentní, gentlemanský a slušný sedmnáctiletý hoch."

"O co se teď pokoušíš…" sedl si Kurama sklíčeně do trávy a hlavu si opřel v klíně.

"Jen si pročítám tvé záznamy z Duševního světa. Nesedí mi totiž to slovíčko 'slušný', protože se mi tu teď slovy jevíš drzeji, než obvykle."

"O Duševním světě jsem nikdy neslyšel, jen o Duchovním světě. Nauč se gramatiku a pak se mnou mluv, naschle."

"Nevyhazuj mě stále, neodejdu od tebe, jako ty nechceš odejít od Doorel. Uvědomuješ si teď, že ztrácíš chladnou hlavu, vybíjíš si to na mě, ale nic, vůbec nic nechceš udělat proto, abys zachránil celou napjatou situaci mezi tebou a tou, kterou miluješ? Ne, místo toho budeš sedět někde v rohu, litovat se a počkáš, až si Doorel opět něco provede, až se celý, dříve tak nádherný, vztah zpřetrhá? Teď ještě stojíte na lámajícím se ledu, z něhož se dá přeskákat na pevninu, chceš počkat, až se led rozláme na tak malé kousíčky, až vás oba potopí i s celým vztahem?" rozpovídala se Azzy, ale alespoň to k něčemu užitečné bylo.

Kurama ještě stále dokázal přemýšlet a uvědomit si svou nynější chybu. Tyhle dušičky, jako Azzy a Laura, které přebývají v Doorel a zároveň se jejím tělem dostávají do svého Duševního světa, umí vyvolat, je člověk, který má zvláštní schopnost své tělo uzavřít a prolít pocity, jako to umí Doorel, k tomu je však také víc zapotřebí ještě síly, kterou mají všichni, kromě úplně nejobyčejnějších lidí. Má Doorel tuto sílu? Ať je to jak chce, dokázala vyvolat dušičky, které mají po vyvolání za účel pomoci osobě, která je vyvolala, osobám, kterých se žal také týká a zničit zdroj jejich žalu. Kurama byl osobou, které se týká žal také, tudíž potřeboval také pomoc od jedné z těchto dušiček a pomoc se vydařila…

Dá se říct, že Kurama nabral díky Azzyinému proslovu trochu sebevědomí:

"Máš pravdu, litování nad věcí ničemu opravdu nepomůže, ale měl bych také tolerovat Doorelino přání, že mne už nechce vidět…"

"Znám její pocity, strašně touží po tom, abys za ní teď šel, ale už si připravuje další slova, kterýma tě chce odradit… Říká to, co nechce, to, čemu byla donucena věřit a teď nutí i sama sebe v to věřit, to je nejzlejší."

"Víš, kdo jí vnutil ty nesmysli, co mi opakovala…?" nadějně se Kurama zeptal

"Vím…ale nemohu to říct, protože já mám v tomto případě jen pomoci udržet lásku a ne ukazovat prstem na viníka, na toho musíš přijít právě sám. Mohu jen říci, že nás viník právě sleduje a ty jsi si toho ani nevšiml, což u tebe není zvykem, ale celá tvá pozornost a vnímání se točilo jen kolem Doorel a přestal jsi dávat pozor i na věci, co by se mohly stát nebezpečím."

"Takže ten 'někdo' je právě teď někde tady a poslouchá nás…" začal Kurama podezřívavě očima přejíždět okolní les a Candy v koruně stromu těžce polkla.

"Teď asi nezjistíš, kdo to je, tvá Duchovní síla se po tom pádu školy ještě zcela nevrátila a sotva dokážeš vyvolat své útoky, natož abys se snažil vycítit Duchovní sílu viníka a odhadnout, kde je."

Kurama vzdychl, navrhl, že půjdou jinam, kde nebudou odposloucháváni, na což Azzy kývla. Sotva oba z paloučku odešli, Candy se skutálela ze stromu. Znovu si vše promítala v hlavě a konečně došla k té správné odpovědi:

"Co když se snažím rozervat vztah, který by měl mít také šanci dál kvést…? Co kdyby se tohle stalo i mě…? Taky bych chtěla můj vztah zachránit a co teď dělám, jsem tou, která si teď protiřečí… Láska není špatná, ani láska Doorel a Kuramy… To má žárlivost a chtíč mít Kuramu je to špatné!"